News

14. ledna 2017 v 0:53 | Marla |  Diary&Food
Ahoj lásky!

Vrátila jsem se k papírovým deníkům. Je to paradoxně víc riskantní, ale zatím mi to vyhovuje.

Můj momentální cíl je mít devátého února 54 kg. Jedu totiž k moři, takže plavky... ach jo. Po dvaceti letech, nebo snad poprvé v životě, budu mít jednodílné. Po té operaci mám totiž devatenácticentrimetrovou jizvu na břiše. Snažím se s tím srovnat, ale jde to těžko. Hodně těžko. Schválně, vemte si teď hned krejčovský metr a naměřte si na břiše devatenáct centimetrů. Vážně, zkuste to. Pak pochopíte.

Ale zpátky k Aně. Většina mé stravy teď tvoří jeden až dva grepy denně, k večeři salát. Tak mi to vyhovuje. Těch 54 kg by snad neměl být problém. Do léta cílím na svůj sen. Konečně. Po tolika letech odjet na dva měsíce prázdnin se 43 kg! Ach!

S přítelem jsme spolu pořád, máme trochu problémy, ale jinak je to ok. Moc se zabývám minulostí, to je můj problém. Občas mi některé fotky, vzpomínky a prohlášení z dřívějška problesknou hlavou, to je nejhorší. Přítel se navíc už zase kouknul na profil svojí bývalky, což rozhodně není nic závažnýho, ale bodne to u srdce, to jo. Tentokrát jsem mu to řekla a on mi odpověděl, že mu ten profil naskočil ve vyhledávání, tak se chtěl jen podívat, jak se má. Moc to řeším, to jo. Jsem v tomhle fakt extrémní.
Naše problémy se spíš týkají společného bydlení, je to opravdu náročný :D

Dneska mě ještě dostal jednou věcí, řekl: ,,Ty baletky jsou stejně divný... takový vyhublý..." Jakože cože??? :D Já myslela, že žere vyhublý holky (bejvalka anorektička atd.)! Taky dost zajímavá informace pro mě, vzhledem k faktu, že chci začít s baletem až budu ,,vyhublá".

Jinak škola tradičně na hovno, snažím se snažit. Hm...
Skoro se stydím se sem vracet se svou momentální váhou. Uvidím.

Držte se, krásky mé!

Marla

 

Vrátím se.

30. prosince 2016 v 23:05 | Marla |  Diary&Food

Vrátím se. Brzo. Chybíte mi a chybí mi ANA. Dost.
Šťastný nový rok!
Marla

Až moc nového

18. října 2016 v 15:29 | Marla |  Diary&Food
Zdravím krásky mé!

A zdravím Vás z nemocnice, ale popořadě...

Neozvala jsem se od pátého, pátého jsem totiž byla na vyšetření na chirurgii, aby se tedy konečně zjistilo, co to v tom svém špekatém břiše mám. No a je to nádor, zní to fakt hrozně, ale za nádor se podle všeho označuje úplně cokoli, co máte v těle a nemělo by to tam být. Ten můj je docela výkon, na šířku má prý 18 cm. Poslední dva týdny jsem tedy prošla sérií otravných vyšetření, CT, odběrů krve atd. Teď jsem hospitalizovaná a zítra jdu na operaci. Budu mít pravděpodobně velkou jizvu, snažím se s tím postupně smířit, všichni mi říkají - hlavně, aby to bylo venku, na jizvy nehleď, ale znáte to. Třeba zjistím, že se můžu nenávidět ještě víc. Může se taky stát, že to nedokážou vyndat na jeden pokus, to by bylo ještě horší. Držte mi zítra palce. Všechny! :D

Jsem v poměrně dobré náladě, standartní lůžka byla zabraná, tak mám nadstandart, což je skvělé. Skoro jako na hotelu :D Odhalení, že jsem vegan jsem si nechala až po obědě, který jsem tím pádem mohla odmítnout. Vzala jsem si z něj jen mandarinku. Taky jsem si tu v obchůdku koupila datle, takže to bude můj dnešní jídelníček. Nejsem tu s Anou, takže si můžu dělat, co chci. Zatím. Po operaci mě asi budou nutit něco jíst, ale měla bych tu ležet přibližně týden, to se snad bude dát ustát. Od pátého jsem se totiž příliš nehlídala a je to znát. Takže jsem teď vlastně na takové odtučňovací kúře :D

O víkendu jsme s přítelem ještě narychlo letěli na tři dny do zahraničí, tam jsem se nehlídala vůbec, bylo to strašné. On byl hrozně rád, že spolu jíme, pořád mi to říkal. Ale mně to znělo jako, že jsem tlusté prase, i když on tak vůbec nemyslel. Vůbec se teď projevil skvěle, dokonce jsme si nad mým odchodem do nemocnice spolu poplakali. Je to fakt zlatíčko.

Je to možná zvláštní, ale nechci, aby mě tu někdo navštěvoval. Myslím, že to jen všechno zhoršuje. Tak snad mě nezklamou :D

Už dva doktoři mi řekli, že jsem mladá a hubená. Vždycky se pro sebe pousměju, nerozumím, jak můžu někomu připadat hubená. Ještě když mě vidí ve spodním prádle. Asi dostali školení o čím dál tím větším výskytu PPP, tak tlusťoškám říkají, že jsou ok. Trapné.

Jinak jsou tu všichni zatím milí, jsem pesimista, čekám, kdy se to posere :D
Ještě k tomu všemu jsem dneska dostala MS, to jsem fakt zvědavá, jak si zachovám ve všech manuálech propagovanou pacientovu důstojnost. Ach jo.

Vážím stále přes šedesát, je to odporné, ale počítám s tím, že tady shodím, všichni to připíšou nemoci a všechno bude fajn. Ozvu se, jakmile to bude možné!

Marla

 


4.10.

4. října 2016 v 22:17 | Marla |  Diary&Food
Zdravím! :)

Dneska jsem opět rozlítaná, celý den ve škole, a to to ještě nezačalo naplno. Musím toho hodně oběhávat kvůli zápisu předmětů, nějak mi to tam hapruje :( Taky jsem dneska byla poprvé na francouzštině, je to síla ty jo, celý život se člověk učí jen anglicky a německy (max. základy latiny), a najednou úplně nové obzory v podobě nového jazyka. Alespoň tohle mám mimo školu a práci, ty kurze tance totiž zrušili :( Tak jsem se těšila! Ach jo. Zkusím to znova v příštím semestru, to už by mohl vyjít ten balet?! Uvidíme :)

Jídelníček - je toho dost, alespoň jsem to rozložila do celého dne, což u mě není úplně zvykem, zítra lépe!


j: basmati, mrkev, sojovka, jablko, datle, dýně
p: voda, kafe, cc zero, monster
celkem kcal: 996
ranní váha: 60,5 kg

Marla

P.S.: Spřátelím moc ráda, Karo, prosím hoď mi do komentu adresu, u minulého nebyla :-*


Návrat k Aně

3. října 2016 v 23:34 | Marla |  Diary&Food
Ahoj holky :)

Jsem zpátky. Doufám. Přemýšlela jsem, jestli má cenu blog dál vést. Ztratila jsem s ním dost kontakt. Jak nemám moc čas (nebo si ho nedokážu najít?), tak ztrácím vazbu k blogu i k Vám. Chci to změnit. Jde to ale hůř, než jsem si myslela. Ana je ale stále mou největší touhou. Na to nesmím zapomínat.

Co se poslední dobou událo:

1) zachránila jsem si prdel ve škole a odložila vyhazov o další rok :D
2) má zvětšená cysta není vůbec zvětšená cysta, momentálně se neví co to je, může to být podle doktorů cokoliv od kýly až po nádor, směju se tomu... (každopádně to půjde ven, konkrétně se dozvím ve středu)
3) cestovala jsem a cestovat ještě budu, na psychiku je to to nejlepší
4) v nové práci je to skvělé, ale zápřah jak prase, stres dost, ale aspoň konečně vydělávám
5) mám 61kg... ano, tak hluboko jsem klesla

Co dál?

1) vyhradit si čas na blog
2) denně psát jídelníčky (přísný zákaz: mouka jakákoli, ořechy)
3) zhubnout ty nechutný špeky


Dnešní jídelníček:

j: 2 jablka, meloun, dýně, sojovka
p: voda, cc zero, monster
celkem kcal: 713


To je velmi ve zkratce vše. Fakt doufám, že zase naskočím do Ana vlaku, a hlavně, že mě přijmete, zatoulanou duši, co nechtěně vystoupila a tolik chce zpátky.

Vaše Marla


Na chvíli pryč...

21. září 2016 v 0:31 | Marla |  Diary&Food
Ahoj :)

Předně se pochopitelně omlouvám, že nepřispívám. Točí se toho teď okolo mě dost. Nová práce, honění termínů a zkoušek ve škole, zdraví, s přítelem zas krize (už zažehnaná, nevím, jestli jsem ráda, nebo ne, o tom víc jindy),... Rozhodla jsem se, že když se blogu nemůžu teď věnovat naplno, tak to tu pozastavím, ALE jen do konce září. Začátkem října letím na pár dní na dovolenou (konečně!), vracím se v neděli 2.10. Pak to tu zase obnovím a pojedu naplno příspěvky, komentáře, Anu. Teď je to se mnou tak, že prostě jím, něco jsem nabrala, ale snad ne nějak markantně, ztloustla jsem teda v obličeji, to je vidět, ale toho se zbavím několikadenní hladovkou, takže si s tím nelámu hlavu. Do svého návratu na blog se chci dostat zpátky na váhu, kterou jsem měla, když jsem tu ještě normálně fungovala, což je douho, přiznávám. Tzn. vrátit se sem druhého s 54 kg. Od toho už se dá odpíchnout. Moje představa, když jsem se sem po několikaleté pauze v lednu vracela byla taková, že to půjde dotáhnout do zdárného konce a touhle dobou už budu vypadat nějak normálně. To se nepodařilo, ale já se nevzdávám. Chci být příkladem toho, že to jde. Držte mi palce, ať si teď dořeším své životní sračky a můžu se vrátit mezi Vás.

Děkuji.

S láskou

M.


13.9.

14. září 2016 v 1:02 | Marla |  Diary&Food
s: 5 nektarinek, 2 jablka
o: dýně, worchester, hroznový cukr
v: tofu, cizrna, dýně, sojovka, meloun (celkem dost)

pití: voda, kafe, monster, cc zero, 2 vína
celkem kcal: 1646

Dneska fuj, hrozně fuj. Ale jsem na sebe hrdá, že i přes šílený chutě jsem si už teď v noci nic nekoupila, poslední dobou to totiž byl dost nepříjemnej trend. Nicméně! Ordinuju si třídenní hladovku, v pátek jdu na jednu akci a budu dokonalá! Vracím se ke cole zero, je nezdravá, ale nemá kalorie, na zdraví se můžu vysrat, stejně jsem už jednou nohou v hrobě, a do něj tlustá nepůjdu!

Miluju Vás!

Marla

Od píky

12. září 2016 v 22:42 | Marla |  Diary&Food
Ahojky,

pořád žiju. Poslední čtyři dny ZP. Nedokázala jsem se ovládnout. Snědla jsem půl světa. Mám pupek a naducaný tváře, krása.

Ve čtvrtek jsem byla na tom vyšetření, doktorka byla milá, příjemné překvapení. Momentálně se neví, jestli je to doopravdy ta zvětšená cysta, nebo něco úplně jiného. Dělala mi ultrazvuk a prý to zasahuje celou pravou část břicha až pod prso. Může to být i na střevech nebo já nevím kde. Ptali se mě na výšku, váhu, životní styl. Možná konečně platím za svojí ana neschopnost. Ona metoda hladovek a ZP tělu moc dobře nedělá. Ale já jinak žít neumím.

Přes měsíc jsem nedostala MS. Netuším, jestli je to způsobené tímhle, nebo jestli nejsem těhotná. ALE TO DOUFÁM NE! To by byla fakt třešnička na dortu :D Do toho zkoušky ve škole, aby mě nevyrazili, pořád mi chybí kredity. Já se zcvoknu.

Poslali mě na CT, tam jdu příští čtvrtek. Pak se uvidí, co mi teda vlastně je. Ale můžu Vám upřímně říct, že dneska mě v třísle bodalo tolik, že nebýt školy, letím na ambulanci. Ano, poslední dobu jsem přecitlivělá, ale ten pocit, jako když Vám někdo bodá nůž do třísla neni úplně příjemnej.

Zase nosím červený náramek. Asi si ho ani nezasloužím. Nicméně mi pomáhá, dneska jídelníček celkem ok. Ale lidé si všímají, přítel se hned ptal. Ukecala jsem to na gumičku do vlasů, i když je to zjevně bavlnka. Je natvrdlej. Sranda bude na třídním srazu, kde máme pár psychologů, ty by to mohli znát, ale je mi to jedno.

Bejvalej mi řek, že jsem zhubla a vypadám dobře. Jenže mě viděl před čtyřmi dny, bez pupku. Nebo jsem to dobře zakryla, už ani nevím. Jsem z něho nesvá, strašně člověka propichuje očima. Ale poslední dobou na něj občas myslím, dokonce se mi o něm párkrát zdálo. Byl to můj první, tenkrát, když jsem ještě byla mladá, bez jizev a divnejch boulí na třísle.

Dnešní jídelníček:

s: dvě misky melounu
o: x
v: dvě misky melounu, tři velká rajčata, worchester

pití: voda, 2x kafe, monster
pohyb: sotva chodim
celkem kcal: 749


Vaše Marla


7.9.

7. září 2016 v 19:53 | Marla |  Diary&Food
Ahoj :)

Dneska strašně zasekaný den, celý jsem ho strávila v práci, takže jsem vůbec nejedla :) Teď jdu s kamarády ven, takže předpokládám, že si dám jedno či dvě vína, ale půjdu brzo domů, protože zítra jdu konečně na vyšetření s tou svojí cystou. Zpětně Vám všem děkuji za komentáře, které se toho týkají, jste zlaté a držíte mě nad vodou!

Štve mě, že nestíhám komentovat, ale pro ilustraci - příští týden mám dvě zkoušky, dva dny jsem v práci a ještě musím odevzdat seminárku. Plus jestli se zítra rozhodnou, že musím jít na ten zákrok ještě teď v září, tak je to total v hajzlu. Držte palce!

jídlo: x
pití: voda, kafe, monster (11), víno

Vaše Marla


Deprese (článek z HateFree)

6. září 2016 v 15:21 | Marla |  Diet

Už zase si říkám ,,od zítra". Od zítra přestanu jíst. Od zítra mi bude líp. Od zítra se začnu učit. Od zítra budu lepší člověk. Od zítra budu všechno zvládat. Je to píčovina.
Alespoň sem házím článek, který by mohl některé z Vás zajímat.


Jmenuju se Andiela a měla jsem deprese



Andiela Sabio si prošla depresemi, kvůli kterým byla hospitalizována na psychiatrii. Jak může člověk deprese prožívat, jak jeho onemocnění vnímá okolí a proč o depresích otevřeně nemluvíme? Na to Andiela hledá odpovědi na základě vlastní zkušenosti ve svém velmi sugestivním textu.


PROSTĚ JAKO CHŘIPKA
Minimálně první měsíce bolí na fyzické úrovni. Tváří se jako únava - žaludeční chřipka - migréna - střevní chřipka - únavový syndrom. Prostě chřipka. Jeden čas jsem měla takovou úzkost v hrdle, že jsem několik týdnů nemohla mluvit. Přišla jsem úplně o hlas. Řada lidí zcela ztratí chuť k jídlu a vše jim páchne. Někteří to mají úplně obráceně - jí a jí.
Zajímavé je, že to je ještě etapa, kdy si hrozně fandíte a hlavně myslíte velmi pozitivně. Pořád. Depresáři všeobecně myslí velmi pozitivně, ale strašně blbě se cejtí. "A kdo ne?" říkají si. "Všichni mají problémy a umí je krásně řešit, všichni mají vše krásně zorganizované, jsou silní a úspěšní, tak přece já nebudu ten slaboch." Jenže ono to pokračuje. Párkrát jste po ránu slabí, jako byste měli čtyřicítky a nemůžete vstát z postele. Naivně se domníváte, že je to tím počasím, že ve vzduchu zase něco lítá nebo že máte trochu stres. Pořád ještě nevíte, že máte deprese.
Na konci už nezvládnete ani základní hygienu. Nezvládnete dojít pár kroků do obchodu, něco si uvařit, trochu si uklidit. Co hůř - připadáte si jako v hororu. Jako by se mělo každou chvíli něco strašného stát. Jako by vás někdo držel za nohy z okna v desátém patře a vy měli strach, že umřete. Vy sice víte, že to je absolutní blbost, ale na fyzické úrovni prožíváte tento panický strach a stres. Jste šíleně unavení, ale nemůžete spát. Bojíte se, že zazvoní telefon, neposloucháte hudbu ani se nedíváte na ten nejvtipnější film. Nejde to. Jenže vám to skoro vůbec nikdo nevěří…


HOSPITALIZACE
Psychiatrie má většinou několik oddělení, např. pro staré lidi, anorektičky, horší případy (sebevraždy, léčení ze závislostí apod.) a pak jednoduší případy (deprese, úzkosti, ale i lehčí schizofrenie). Když jsem poprvé dorazila na ono oddělení pro "jednodušší případy", nevěděla jsem, zda na chodbě potkávám pacienty nebo návštěvy. Přišli mi docela dost normální a v klidu (brzy jsem zjistila, že to je i tím, že jsou všichni pod prášky).


PRVNÍ DNY
Jste brutálně vyčerpaní, takže první dny takřka nepřetržité spíte. Za první to tělo to potřebuje, za druhé hned první den dostanete drogy (a to prohlašuji zcela vážně, ačkoliv ne s každým lékařem bych se na tom asi shodla), takže konečně spát můžete. Myšlenky vám nikde nelítají, proto se vám i hezky medituje. Ale upřímně - meditace na rivotrilu, frontinu nebo neurolu je prostě fake. U některých svých reakcí (třeba u nutnosti pochodování na jednom místě u večeře) jsem si vzpomněla na středoškolské období a kamarády, kteří tenkrát experimentovali s drogami. S empatií jsem na ně na oddělení vzpomínala, když jsem ráno měla nějakej blbej dojezd.
Vaše rodina a přátelé si často myslí, že se z vaší strany jedná o jakýsi rozmar. Že to je nějaká blbá sranda, která vlastně vůbec není vtipná. Pokud na ně navíc prostě musíte přehodit nějaké své povinnosti - protože třeba máte psa, dítě nebo nějakou záležitost s bytem - mohou být i naštvaní, že je trochu obtěžujete. Protože jste slaboši. Problémy mají přece všichni a nikdo se z toho nehroutí.
Nutno však říct, že většinou blízké okolí nakonec pochopí, že to není zase taková sranda. Sama vím, že od hospitalizace vaše blízké okolí začne brát trochu víc ohled na to, že je vám fakt blbě, ale budete jim muset vysvětlovat věci, kterým pořádně ještě sami nerozumíte. Například Proč. "Proč, když se ti nic tak hrozného neděje?"


TRABLE S OKOLÍM
Vaše okolí se rozdělí zhruba na dvě skupiny. První zarytě tvrdí, že všechno je jen v hlavě a že ty prášky vůbec nepotřebujete, to potřebují jenom srágory. Stačí si to tam hezky nastavit a život půjde jak na drátku: dům, auto, prachy, hadry - tedy něco mezi Merlose place a Sexem ve městě.. Pak je tady ta druhá skupina, a ta vás nabádá, ať to klidně berete a klidně i víc, když je vám po tom lépe. Jen si zobněte. To často říkají hlavně lidé, kteří už ty léky berou, akorát už je berou více jak dva roky a mají v úmyslu je brát do konce života. Já si nevybrala ani jednu z těchto možností. Výsledkem je, že jsem skoro rok bez léků a vcelku v pohodě. Možná lépe, než kdy jindy. Ale každý to může cítit samozřejmě jinak.
Nicméně nelze okolí vyčítat, že nic neví o depresích a úzkostech, když o tom upřímně nevíte nic ani vy sami. Ono se o tom totiž moc nemluví. Napsat na Facebook, že jste měli průjem nebo se pozvraceli, je společensky možná únosnější, než když napíšete, že máte depresi či úzkost. Překvapivé ale je, že bychom to vědět mohli, protože se z deprese ,,léčí", a to léčí dávám do uvozovek opravdu záměrně, téměř 20 % lidí. To znamená, že pokud máte 500 přátel na Facebooku, asi 100 z nich může mít opravdovou klinickou či situační depresi. A s úzkostmi a s tím vším spojenou medikací může mít přímou zkušenost. A docela dost možná to jsou lidé, do kterých byste to v životě neřekli.





Už zase si říkám ,,od zítra". Od zítra přestanu jíst. Od zítra mi bude líp. Od zítra se začnu učit. Od zítra budu lepší člověk. Od zítra budu všechno zvládat. Tak od zítra.
M.


Kam dál