Září 2016

Na chvíli pryč...

21. září 2016 v 0:31 | Marla |  Diary&Food
Ahoj :)

Předně se pochopitelně omlouvám, že nepřispívám. Točí se toho teď okolo mě dost. Nová práce, honění termínů a zkoušek ve škole, zdraví, s přítelem zas krize (už zažehnaná, nevím, jestli jsem ráda, nebo ne, o tom víc jindy),... Rozhodla jsem se, že když se blogu nemůžu teď věnovat naplno, tak to tu pozastavím, ALE jen do konce září. Začátkem října letím na pár dní na dovolenou (konečně!), vracím se v neděli 2.10. Pak to tu zase obnovím a pojedu naplno příspěvky, komentáře, Anu. Teď je to se mnou tak, že prostě jím, něco jsem nabrala, ale snad ne nějak markantně, ztloustla jsem teda v obličeji, to je vidět, ale toho se zbavím několikadenní hladovkou, takže si s tím nelámu hlavu. Do svého návratu na blog se chci dostat zpátky na váhu, kterou jsem měla, když jsem tu ještě normálně fungovala, což je douho, přiznávám. Tzn. vrátit se sem druhého s 54 kg. Od toho už se dá odpíchnout. Moje představa, když jsem se sem po několikaleté pauze v lednu vracela byla taková, že to půjde dotáhnout do zdárného konce a touhle dobou už budu vypadat nějak normálně. To se nepodařilo, ale já se nevzdávám. Chci být příkladem toho, že to jde. Držte mi palce, ať si teď dořeším své životní sračky a můžu se vrátit mezi Vás.

Děkuji.

S láskou

M.


13.9.

14. září 2016 v 1:02 | Marla |  Diary&Food
s: 5 nektarinek, 2 jablka
o: dýně, worchester, hroznový cukr
v: tofu, cizrna, dýně, sojovka, meloun (celkem dost)

pití: voda, kafe, monster, cc zero, 2 vína
celkem kcal: 1646

Dneska fuj, hrozně fuj. Ale jsem na sebe hrdá, že i přes šílený chutě jsem si už teď v noci nic nekoupila, poslední dobou to totiž byl dost nepříjemnej trend. Nicméně! Ordinuju si třídenní hladovku, v pátek jdu na jednu akci a budu dokonalá! Vracím se ke cole zero, je nezdravá, ale nemá kalorie, na zdraví se můžu vysrat, stejně jsem už jednou nohou v hrobě, a do něj tlustá nepůjdu!

Miluju Vás!

Marla

Od píky

12. září 2016 v 22:42 | Marla |  Diary&Food
Ahojky,

pořád žiju. Poslední čtyři dny ZP. Nedokázala jsem se ovládnout. Snědla jsem půl světa. Mám pupek a naducaný tváře, krása.

Ve čtvrtek jsem byla na tom vyšetření, doktorka byla milá, příjemné překvapení. Momentálně se neví, jestli je to doopravdy ta zvětšená cysta, nebo něco úplně jiného. Dělala mi ultrazvuk a prý to zasahuje celou pravou část břicha až pod prso. Může to být i na střevech nebo já nevím kde. Ptali se mě na výšku, váhu, životní styl. Možná konečně platím za svojí ana neschopnost. Ona metoda hladovek a ZP tělu moc dobře nedělá. Ale já jinak žít neumím.

Přes měsíc jsem nedostala MS. Netuším, jestli je to způsobené tímhle, nebo jestli nejsem těhotná. ALE TO DOUFÁM NE! To by byla fakt třešnička na dortu :D Do toho zkoušky ve škole, aby mě nevyrazili, pořád mi chybí kredity. Já se zcvoknu.

Poslali mě na CT, tam jdu příští čtvrtek. Pak se uvidí, co mi teda vlastně je. Ale můžu Vám upřímně říct, že dneska mě v třísle bodalo tolik, že nebýt školy, letím na ambulanci. Ano, poslední dobu jsem přecitlivělá, ale ten pocit, jako když Vám někdo bodá nůž do třísla neni úplně příjemnej.

Zase nosím červený náramek. Asi si ho ani nezasloužím. Nicméně mi pomáhá, dneska jídelníček celkem ok. Ale lidé si všímají, přítel se hned ptal. Ukecala jsem to na gumičku do vlasů, i když je to zjevně bavlnka. Je natvrdlej. Sranda bude na třídním srazu, kde máme pár psychologů, ty by to mohli znát, ale je mi to jedno.

Bejvalej mi řek, že jsem zhubla a vypadám dobře. Jenže mě viděl před čtyřmi dny, bez pupku. Nebo jsem to dobře zakryla, už ani nevím. Jsem z něho nesvá, strašně člověka propichuje očima. Ale poslední dobou na něj občas myslím, dokonce se mi o něm párkrát zdálo. Byl to můj první, tenkrát, když jsem ještě byla mladá, bez jizev a divnejch boulí na třísle.

Dnešní jídelníček:

s: dvě misky melounu
o: x
v: dvě misky melounu, tři velká rajčata, worchester

pití: voda, 2x kafe, monster
pohyb: sotva chodim
celkem kcal: 749


Vaše Marla


7.9.

7. září 2016 v 19:53 | Marla |  Diary&Food
Ahoj :)

Dneska strašně zasekaný den, celý jsem ho strávila v práci, takže jsem vůbec nejedla :) Teď jdu s kamarády ven, takže předpokládám, že si dám jedno či dvě vína, ale půjdu brzo domů, protože zítra jdu konečně na vyšetření s tou svojí cystou. Zpětně Vám všem děkuji za komentáře, které se toho týkají, jste zlaté a držíte mě nad vodou!

Štve mě, že nestíhám komentovat, ale pro ilustraci - příští týden mám dvě zkoušky, dva dny jsem v práci a ještě musím odevzdat seminárku. Plus jestli se zítra rozhodnou, že musím jít na ten zákrok ještě teď v září, tak je to total v hajzlu. Držte palce!

jídlo: x
pití: voda, kafe, monster (11), víno

Vaše Marla


Deprese (článek z HateFree)

6. září 2016 v 15:21 | Marla |  Diet

Už zase si říkám ,,od zítra". Od zítra přestanu jíst. Od zítra mi bude líp. Od zítra se začnu učit. Od zítra budu lepší člověk. Od zítra budu všechno zvládat. Je to píčovina.
Alespoň sem házím článek, který by mohl některé z Vás zajímat.


Jmenuju se Andiela a měla jsem deprese



Andiela Sabio si prošla depresemi, kvůli kterým byla hospitalizována na psychiatrii. Jak může člověk deprese prožívat, jak jeho onemocnění vnímá okolí a proč o depresích otevřeně nemluvíme? Na to Andiela hledá odpovědi na základě vlastní zkušenosti ve svém velmi sugestivním textu.


PROSTĚ JAKO CHŘIPKA
Minimálně první měsíce bolí na fyzické úrovni. Tváří se jako únava - žaludeční chřipka - migréna - střevní chřipka - únavový syndrom. Prostě chřipka. Jeden čas jsem měla takovou úzkost v hrdle, že jsem několik týdnů nemohla mluvit. Přišla jsem úplně o hlas. Řada lidí zcela ztratí chuť k jídlu a vše jim páchne. Někteří to mají úplně obráceně - jí a jí.
Zajímavé je, že to je ještě etapa, kdy si hrozně fandíte a hlavně myslíte velmi pozitivně. Pořád. Depresáři všeobecně myslí velmi pozitivně, ale strašně blbě se cejtí. "A kdo ne?" říkají si. "Všichni mají problémy a umí je krásně řešit, všichni mají vše krásně zorganizované, jsou silní a úspěšní, tak přece já nebudu ten slaboch." Jenže ono to pokračuje. Párkrát jste po ránu slabí, jako byste měli čtyřicítky a nemůžete vstát z postele. Naivně se domníváte, že je to tím počasím, že ve vzduchu zase něco lítá nebo že máte trochu stres. Pořád ještě nevíte, že máte deprese.
Na konci už nezvládnete ani základní hygienu. Nezvládnete dojít pár kroků do obchodu, něco si uvařit, trochu si uklidit. Co hůř - připadáte si jako v hororu. Jako by se mělo každou chvíli něco strašného stát. Jako by vás někdo držel za nohy z okna v desátém patře a vy měli strach, že umřete. Vy sice víte, že to je absolutní blbost, ale na fyzické úrovni prožíváte tento panický strach a stres. Jste šíleně unavení, ale nemůžete spát. Bojíte se, že zazvoní telefon, neposloucháte hudbu ani se nedíváte na ten nejvtipnější film. Nejde to. Jenže vám to skoro vůbec nikdo nevěří…


HOSPITALIZACE
Psychiatrie má většinou několik oddělení, např. pro staré lidi, anorektičky, horší případy (sebevraždy, léčení ze závislostí apod.) a pak jednoduší případy (deprese, úzkosti, ale i lehčí schizofrenie). Když jsem poprvé dorazila na ono oddělení pro "jednodušší případy", nevěděla jsem, zda na chodbě potkávám pacienty nebo návštěvy. Přišli mi docela dost normální a v klidu (brzy jsem zjistila, že to je i tím, že jsou všichni pod prášky).


PRVNÍ DNY
Jste brutálně vyčerpaní, takže první dny takřka nepřetržité spíte. Za první to tělo to potřebuje, za druhé hned první den dostanete drogy (a to prohlašuji zcela vážně, ačkoliv ne s každým lékařem bych se na tom asi shodla), takže konečně spát můžete. Myšlenky vám nikde nelítají, proto se vám i hezky medituje. Ale upřímně - meditace na rivotrilu, frontinu nebo neurolu je prostě fake. U některých svých reakcí (třeba u nutnosti pochodování na jednom místě u večeře) jsem si vzpomněla na středoškolské období a kamarády, kteří tenkrát experimentovali s drogami. S empatií jsem na ně na oddělení vzpomínala, když jsem ráno měla nějakej blbej dojezd.
Vaše rodina a přátelé si často myslí, že se z vaší strany jedná o jakýsi rozmar. Že to je nějaká blbá sranda, která vlastně vůbec není vtipná. Pokud na ně navíc prostě musíte přehodit nějaké své povinnosti - protože třeba máte psa, dítě nebo nějakou záležitost s bytem - mohou být i naštvaní, že je trochu obtěžujete. Protože jste slaboši. Problémy mají přece všichni a nikdo se z toho nehroutí.
Nutno však říct, že většinou blízké okolí nakonec pochopí, že to není zase taková sranda. Sama vím, že od hospitalizace vaše blízké okolí začne brát trochu víc ohled na to, že je vám fakt blbě, ale budete jim muset vysvětlovat věci, kterým pořádně ještě sami nerozumíte. Například Proč. "Proč, když se ti nic tak hrozného neděje?"


TRABLE S OKOLÍM
Vaše okolí se rozdělí zhruba na dvě skupiny. První zarytě tvrdí, že všechno je jen v hlavě a že ty prášky vůbec nepotřebujete, to potřebují jenom srágory. Stačí si to tam hezky nastavit a život půjde jak na drátku: dům, auto, prachy, hadry - tedy něco mezi Merlose place a Sexem ve městě.. Pak je tady ta druhá skupina, a ta vás nabádá, ať to klidně berete a klidně i víc, když je vám po tom lépe. Jen si zobněte. To často říkají hlavně lidé, kteří už ty léky berou, akorát už je berou více jak dva roky a mají v úmyslu je brát do konce života. Já si nevybrala ani jednu z těchto možností. Výsledkem je, že jsem skoro rok bez léků a vcelku v pohodě. Možná lépe, než kdy jindy. Ale každý to může cítit samozřejmě jinak.
Nicméně nelze okolí vyčítat, že nic neví o depresích a úzkostech, když o tom upřímně nevíte nic ani vy sami. Ono se o tom totiž moc nemluví. Napsat na Facebook, že jste měli průjem nebo se pozvraceli, je společensky možná únosnější, než když napíšete, že máte depresi či úzkost. Překvapivé ale je, že bychom to vědět mohli, protože se z deprese ,,léčí", a to léčí dávám do uvozovek opravdu záměrně, téměř 20 % lidí. To znamená, že pokud máte 500 přátel na Facebooku, asi 100 z nich může mít opravdovou klinickou či situační depresi. A s úzkostmi a s tím vším spojenou medikací může mít přímou zkušenost. A docela dost možná to jsou lidé, do kterých byste to v životě neřekli.





Už zase si říkám ,,od zítra". Od zítra přestanu jíst. Od zítra mi bude líp. Od zítra se začnu učit. Od zítra budu lepší člověk. Od zítra budu všechno zvládat. Tak od zítra.
M.


Září 2016

5. září 2016 v 11:55 | Marla |  Diary&Food

Ahoj :)

Konečně se ozývám. První dva dny minulého týdne byly v pohodě, zbylých pět už moc ne. Ve středu jsem jedla hodně večer, čtvrtek a pátek stejný. Ve čtvrtek a pátek jsem navíc byla poprvé v nové práci, což bylo fajn, je tam kafe zdarma :D Takže jsem vždycky pila do sedmi večer kafe, a pak se najedla. Nic moc. No a víkend taky hrůza. To je prostě tím, že nepřispívám na blog. Ale nehodlám se trestat. Prostě pokračuju. Líbí se mi myšlenka RAW nebo RAWtill4 (to asi spíš).

Nechci to teď moc hrotit, tím akorát tloustnu. Stačí mi se vždycky vejít do 1000 kcal. Luxus moct jíst každej den. Necpat do sebe všechno, co mám doma s myšlenkou, že zítra už si to přece nebudu moct dát. Další den si stejně vždycky koupím další a další jídlo.

Takže v září jednoduše:

1) Držet se pod 1000 kcal.
2) Nenechat se vyhodit ze školy.

Miluju Vás a jídelníčky budou, jinak jsem ztracená.

Marla