Srpen 2018

10/14

Pátek v 21:22 | Marla |  Diary&Food
s: x
o: dýně, sojovka, jogurt
v: nanuk, půlka jablka, jogurt, psyllium

pití: voda, kafe, energy drink
celkem kcal: 326

Našla jsem si novou motivaci, hodně hodně velkou. Já... přihlásila jsem se na balet. Ano, já tlustá bečka. Sním o tom už tak pět let (v nějakém starším článku jsem to tuším zmiňovala). Že zhubnu a budu jako krásné éterické baletky. Jenže nejsem. Je to na podzim, dost času dostat se na snesitelnou váhu. A pak dál hubnout i díky tomu. Jako tlustá (tzn. víc než 50 kg) tam fakt nevkročím :D Nikdo to neví. Vlastně se za to trochu stydím. Vlastně dost. Přijde mi totiž, že pro balet nejsem dost dobrá. Ale chci být. Moc. Myslím na to nonstop. Seru na plavky a džínový šortky, tohle mě drží u Any. Stydím se a jsem šťastná. Teď už si prostě nemůžu dovolit bejt tlustá. Mám jedno srovnání, který mi do týhle situace sedí, přestože je asi dost debilní, ale co: Často mívám chuť na klasický sýr, ale za nic na světě bych si ho nedala, protože jsem vegan a důvody proč si ho nedat mě tak nějak přesahují. Stejné mi to teď přijde s množstvím jídla - chtěla bych si ho dát víc, ale nedám, protože teď mám ,,vyšší" cíl, tedy být baletkou (ne profi, sama pro sebe). Přišlo to v pravý čas, v předminulém článku jsem psala o tom, že nevím, kdo jsem. Teď už to vím.


9/14

Čtvrtek v 21:40 | Marla |  Diary&Food
s: x
o: sushi
v: x

pití: voda, kafe


8/14

Středa v 18:40 | Marla |  Diary&Food
Ahoj :)

Dneska jen v rychlosti shrnutí posledních dnů - víkend byl naprosto skvělej, hrozně jsem si to užila a skoro nejedla (max. 300 kcal denně), plus jsem pila alkohol, ale taky jsem si trochu zazvracela :D No, přijedu v neděli domů a připadám si fakt skvěle, přestože unaveně. Říkám si, takhle by to šlo.
Ale od té doby? Jen to kazím... Za týden odjíždím a vůbec nevím co se děje. Chci jíst nebo chci hladovět? Chci být tlustá nebo hubená? Přijde mi, že jsem strávila poslední tři dny v kómatu, kde mi žilou cpali jídlo do těla. Teď jsem se vzbudila a nevím kde jsem a co jsem. Prosím, ať se dám dohromady.
Vždycky, když se mi daří, tak se ráno koukám do zrcadla a říkám si - jo vypadáš ok, jen tak dál. Pak si pustím nějaký posraný video nebo sjedu pár fotek jiných holek a veškerá motivace je v háji. Mě prostě nemotivuje, když někdo vypadá líp. Musím se vysrat na sociální sítě. Jo a nikdy nekoukejte na binge videa na youtube, získáte pak pocit, že cpát se je normální. No, já se jdu dát do kupy. Nejlépe hladovkou až do příští středy. Ježiš to bych chtěla! Třeba bych pak nevypadala jak slůně. Jo a musím projít Vaše blogy, jsem flákač. A spáč. Taky snílek. Taky dost často v jinejch galaxiích.
Vrať se na zem Marlo, máš tu práci, musíš hladovět.




3/14

10. srpna 2018 v 13:29 | Marla |  Diary&Food
Ahoj :)

Dneska odjíždím na víkend pryč, tak nevím, jak budu přispívat, nejspíš souhrnným článkem v neděli. Držte mi palce, ať toho moc nesním a hlavně nevypiju!!! Sakra, škoda, že si nemůžu přibalit váhu! :D


Jídelníček:

s: cizrnová polévka (76 kcal)
o: jablko, jogurt, psyllium (112 kcal)
v: doplním (asi jablko nebo zelenina)


Marla


2/14

9. srpna 2018 v 21:03 | Marla |  Diary&Food

Zamyšlení (aneb dnešní dávka zbytečných povzdechů)


Poslední dobou přemýšlím mimo jiné nad dvěma věcmi. Zaprvé, že nedokážu normálně jíst (kdo by to čekal) a zadruhé, že každou sekundu vypadám jinak.


1) ,,Normální" stravování

Co to vlastně je normální stravování? Jíst 5x denně malé porce? Asi. Při představě, že jím pětkrát denně a celkem 2000 kcal je mi ouzko. Je to hrozně moc, a zároveň hrozně málo.
V případě, že mám dobrý den, a vejdu se do 300 kalorií, popř. když mám podobně, ale trochu méně dobrý den, kdy se dokážu přejíst 500 kaloriemi (prostě sežeru celou dýni nebo brokolici), mi přijde 2000 kcal jako naprosto nereálné číslo. Jak to do sebe může kdokoli nacpat? říkám si.
Jenomže to by tu nesměly být ty druhé, přežírací dny. Dny, kdy mi 2000 kalorií přijde jako směšná dolní hranice denního příjmu. Jak někdo může sníst tak málo? říkám si. Vždyť je to hned pryč. Tady dvě lžičky burákového másla, tuhle pár oříšků, trochu tempehu, tofu je tak zdravé!, pár brambor ještě nikoho nezabilo...
Kolem a kolem mi přijde, že nikdy nenajdu rovnováhu. Chápu, proč se spousta bývalých anorektiček stává raw (popř. raw till four) vegany, taky to s rovnováhou moc neumí. Největší problém je, že jakmile překročím tisíc kalorií, tak už jsem v módu přežeru. Takový to ,,vždyť už je to jedno, dneska si dám víc, v pohodě". Ne, to neni v pohodě. Kdybych místo přejídání pokaždý zůstala u těch 1000 kcal, tak kde dneska jsem že jo :D To přeskakování mezi dvěma extrémy je hrozně uspokojující. Být na sebe hrdá, když nejím, cítit dobrodružství ze zakázaného, když hřeším a bičovat se, když mi dojde, že jsem to zas posrala. Nekonečný koloběh života anorektičky/bulimičky. Koloběh, který milujeme a nenávidíme zároveň. Koloběh, ze kterého se nikdy nevymaníme, myslely jsme-li to někdy doopravdy.

2) ,,Proměnlivý" vzhled

Zní to divně, ale každou vteřinu vypadám jinak. Ne vlastně to tak divně nezní, Vám ne. Nikdo jiný by to nepochopil. To, že se jednou podívám do zrcadla a vidím celkem oplácanou holku, která se ale snaží, břicho trochu splasklo, lícní kosti v pohodě, nohy ujdou (až na ty modřiny!), prsa hnusný jako vždycky, paže ale mám ráda. Ok. Jdu dál.
Přibližně za 10 sekund kolem toho samého zrcadla procházím znovu a co vidím? Totálně obézní holku, nafouklé břicho, stehna se třou o sebe, prsa hnusný jako vždycky, lícní kosti zmizely pod tukem, neroste mi druhá brada?, paže sice ujdou, ale kvalita pleti na nich bídná. Ok, deprese, jsem tak hnusná, proč musím být tak hnusná?
Asi nemusím dál rozvádět, jak probíhá další kolečko kolem zrcadel. Někdy mi přijde, že se můj vzhled mění jen při otočení hlavy do jiného úhlu. A ne, není to tím jiným úhlem :D Přijdu se jak nějaká měňavka ze sci-fi. Ty jo, ale to by byla paráda bejt měňavka co :D Prostě bych se probudila a řekla si, mmm dneska budu mít (namátkou :D) 43 kg, jo a po zbytek života bych prosila též, děkuji, nashledanou.
Úplně nevím, co se s tím dá dělat, kromě teda nedívat se do zrcadla (výloh obchodů, odrazů všeho možného, oken, monitoru, displeje,...). Jo a samozřejmě, když je odraz lepší, je to standart a z horšího dokážu mít několik hodin špatnou náladu, ach jo, jsem blázen :D



Jop a ,,fórek" na závěr. Vždycky mě hrozně ničí, když se rozhodnu nejíst a přítel jako ,,normální člověk" jíst chce. Jenže vařit tak úplně neumí. Takže mu něco uvařím, sedím naproti němu a koukám, jak to mnou ani neochutnané jídlo jí. Už si zvykl a nepřijde mu to divný, jakože vůbec. Ok. Někdy na to mám hroznou chuť, jindy žádnou. Ale nepomáhá mi, že když už zaženu myšlenky na jídlo, tak musím podstupovat tohle. Dneska mu tedy říkám - vařit nehodlám, dej si oběd venku. A co ten pitomec neudělá? Pošle mi fotku toho jídla, co si venku dal.


Jídelníček:

s: nic
o: nanuk (61 kcal)
v: 2 ks domácích hranolek (kalorie neznámé, tak 30 řekla bych)


Marla

1/14

8. srpna 2018 v 13:38 | Marla |  Diary&Food
Ahoj! :)

Poslední týden nebyl dobrej. Chtěla jsem být spořádaná a co jsem byla? Kráva nenažraná. Teď jsem akorát zavodněná, navíc to mám v nejbližších dnech dostat, takže vypadám jak balónek. Už na to nechci myslet. Do odjezdu k moři mi zbývá 14 dní. To je děsně málo. Když odečtu tu vodu, co mám v těle, jsem schopná se dostat do 14 dnů na 54 kg? Nevím. Spíš asi ne. Pokusím se o to? Rozhodně ano!!! Už nechci jíst, zvedá se mi kýbl z pocitu plného břicha. Jo a další zádrhel - víkend s kamarády, na který sebevražedně jedu. Samota mi kazí plány. Chtěla bych se alespoň jednou za tohle léto smát. Nejíst tam bude fakt challenge. Ne kvůli pokušení, spíš nesnáším, jak se mě každý ptá ,,proč" a ,,dej si" a ,,ty fakt nic nebudeš" a blablabla. Jo a chlast, ach jooooo. Měla jsem do toho dát víc a taky začít dřív. To už je teď jedno, minulost neexistuje. Dneska hladovka, jen kafe, cola zero, jóga, možná Jill. Určitě Jill. Zítra dám vědět. Musím psát denně, to mě vždycky drželo ve správných kolejích.

Marla, zvaná tlustá bečka